Horké písečné pláže týrané přílivovými vlnami tříštivých ledových jehel severního moře. Cypřiše a olivovníky se toužebně vrhají do náruče studených sněhových závějí a cikády rozehrávají mrazivou melodii padajících vloček. Helénské slunce se oproti tomu opírá do zledovatělých příkrovů pokrývajících skalnaté středomořské pobřeží a řecké trhovkyně se zahřívají mocným lokem ostré medoviny. … Že nevěříte? Ale přesně tak by to vypadalo, kdyby si podali ruce Odin a Zeus. Chladný stisk horoucího přátelství. Led a oheň ve vzájemném objetí.

Po třech letech se totiž se svým novým materiálem vyřítila do zbídačeného světa řecká pětice SEPTIC FLESH a skutečně se můžeme obávat nepříjemného mrazení i vysokých horeček. Kvintet středomořské nostalgie si připravil třináct zbrusu nových zářezů, které v zimním opojení nahrával kousek od zasněženého a jemnou mlhou zastřeného göteborgském přístavu. Hlavní rozdíl oproti nepříliš komerčně úspěšnému dílku „Revolution D.N.A.“ je již při prvním seznámení nepřeslechnutelný – na scénu se totiž vrací orchestrální složka s nezaměnitelnou Natalií Rassoulis.

Právě její bolestně omamný zpěv, zasazený do vznosné katedrály Christosových samplů a jednohlasé klávesové partitury, umocněný neradostným chorálem, otevírá celé album hřejivým interludem studené prázdnoty - „Behold... The Land Of Promise“. Zároveň je to však první vzpomínka na klasickou kompozici, která má bezpochyby své kořeny v nevhodných hromadách, jež zůstaly ležet ladem po zkomponování fascinujícího díla „Threnody“ bočního projektu Christose Antonioua CHAOSTAR, a nutno podotknout, že si tyto „zapomenuté“ party vychutnáte hned z několika intermezz. Diovi poddaní tak využili možnosti, která se jim nabízela a dali vyniknout zářivému kontrastu orchestrálně-vokální něhy, prezentované množstvím smyčců a především impozantním žalozpěvným chorálem, a kytarového týrání – pravdivému mikrokosmu nekonečnosti. Spojení těchto dvou složek v jeden dýchající a oslnivý organismus pak vždy vede ke zjednodušení klávesového symfonického partu, který se pouze poníženou harmonií drží nosné melodické linky, případně na pozadí rozehrává melodii žhavých iluzí o vylidněných ledových pláních.

Rukopis zvukového mistra Fredrika Nordströma je od prvních úderu trsátka na nedočkavé kytarové struny nesmazatelně znatelný. Vyřítí se na vás smršť kytarového hřmění, melodických death-metalových riffů, které svou bouřlivou hrou oznamují světu, že hnilobné mozky řeckého původu o poznání zrychlily. Skutečně se jednotlivé duše démonického alba nelítostně vrhají jedna za druhou do omračující propasti. Od středně mírných temp více melodických skladeb, až k úprku smrtícího šípu se nesou přesné kytarové zásahy. S podivnou pravidelností se střídají majestátnější a rychlejší bloky a téměř živě si dokážu představit gestikulace pekelného maestra, jehož vyhnívající hrdlo vydává střídavé povely : „Allegro!“ – „Molto vivace!“. Zřejmá příbuznost s göteborgským melodickým kovovým stylem není na obtíž a septické drogové výpary je ke všemu svou horkokrevnou náturou přebudovaly do podoby těžkotonážního kalibru brousícího si zuby na nejednu oběť. A ačkoliv jsou laviny těchto hutných kytarových partů často, v patřičných místech, protkány zajímavým kytarovým motivem, či snad akordovou líbezností, žádnou hudební revoluci rozhodně neočekávejte.

Dohromady tvoří tyto dvě tváře hudby – orchestrální i vokální nostalgie a metalová agrese - jeden fungující celek, který ovšem postrádá výraznější bohatost, či chcete-li, potřebnou jiskru, která by dodala plápolajícímu ohni na síle a důrazu. Kdybychom totiž tyto dvě vrstvy separovali, ani jedna z nich by, v krutém slunečním svitu či ostrém zledovatělém ovzduší, nemohla přežít, neboť samy o sobě jsou příliš slabé na samostatný, chce se v tomto případě říci téměř jepičí, život.. Chaotické impulsy, které vedly zhoubnou hudební touhu vytvořit teskné, podzimní melodie plné smutku i optimistické naděje jsou však vytvořeny s citem a patřičným instrumentálním umem, který dokáže potěšit, avšak oslavné ódy rozhodně nejsou zapotřebí. Přidáme-li k dobru grafické zpracování alba, které svou zvrácenou fantazií vytvořil jeden z členů „hnisavého masa“ – SetH – máme zde metalové album, které splňuje atributy pro úspěšné kovové dílko 21.století.

Nejsilnější album SEPTIC FLESH, vyzrálé, vyvážené, stabilizované, s patřičnou dávkou symfonického poblouznění. Spojení severské zimy a jižanského léta se jistě vydařilo. Avšak kouzelných sněhových peřin přece jen není tolik, kolik jsme čekali, ba co víc, na letní obloze plují našedlá oblaka, která jsou možná předzvěstí letní bouřky …